Běžná mýdla z obchodu jsou poněkud nudná. Pomineme-li složení, opakuje se stále dokola pár tvarů, barev a vůní…Ale pokud se této hmoty zmocní kreativní duše? To začnou vznikat docela jinačí kousky.

Vyrobit si svoje vlastní domácí mýdlo je velice snadné. Na hobby trhu se už běžně dá koupit úplně všechno, co je k tomu potřeba. Různé kvalitní mýdlové hmoty, vonné esence, přírodní barviva dokonce i speciální ozdoby jako třpytky a glitry. Solidní prodejci k tomu ochotně poskytnou i příslušné certifikáty o zdravotní nezávadnosti. První nákup z účtu obvykle vycucne pár tisíc, hlavně ty mršky formičky jsou drahé, pokud nezůstane u jedné (Pozn. autora: Nezůstane!)

První zádrhel

A pak už stačí to všechno jen zamíchat, ohřát a odlít. Začátky jsou bezesporu příjemné. Nespočet zcela originálních variant přináší nekonečnou radost a to až do chvíle, kdy tvůrce zjistí, že už nemá kam své výrobky dávat. Začne je tedy rozdávat přátelům. Jenže to nejen nestačí, ale i leze do peněz. A tak ho napadne své Home Made přebytky prodat. A první zádrhel je na světě.

K tomu, abyste dle (několik posledních let nové) legislativy EU mohli legálně nabídnout k prodeji na českém trhu mýdlo, totiž potřebujete registraci u SZÚ. To je v pořádku, mýdlo přece není krém na boty, řeknete si a jdete do toho, abyste posléze zjistili, kolik rozborů, kožních testů a razítek k tomu přesně potřebujete. A zřejmě vás i napadne, že tohle se bez nějaké zázračné pomoci opravdu nedá zvládnout. Zde cesta nadšených potenciálních malovýrobců mýdla většinou končí.

A definitivní pád

Ti silnější si seženou firmu schopnou za úplatu tento legislativní proces zdolat a přichází další prozření. Tím je cena, která se začne šplhat řádově do desítek tisíc korun.

Zde to nevzdají již opravdu jen ti nejsilnější. I na ně ovšem dojde. Záhy totiž zjistí, že nejde o jakousi jednorázovou licenci, ale registraci doslova každého vyrobeného typu mýdla. Stačí změnit jednu jedinou složku z mnoha už a je to jiné mýdlo. Jinými slovy, když  - složením jinak zcela identickou -  růžovou mýdlovou kostku navoníte jednou růží a podruhé šeříkem a pak ještě to šeříkové mýdlo uděláte, nejen růžové, ale i fialové? Tak už musíte mít registrované hned mýdla čtyři. Přičemž registrace prvních pět typů přijde na bratru 50000 Kč. A to nemluvím vůbec o tom, kolik by stálo, pokud byste začali měnit základní mýdlovou hmotu a mezi „kozími“ mýdly si tu a tam chtěli střihnout třeba to „bambucké“. To se vám to pak tvoří, že?

A jaké z toho plyne poučení?

Jakýkoliv skutečně kreativní přístup k výrobě mýdla určeného k prodeji v České republice v podstatě není možný, či je přinejmenším neskutečně omezený. Kdo se octnul na podobné křižovatce má v podstatě čtyři možnosti.

Najít si něco jiného (nejblíže jsou svíčky, které pod podobnou legislativní kuratelou EU nejsou. Tedy zatím, kdo ví, co bude za rok za dva, že? Přece to dýcháme, ne?), nebo je doživotně rozdávat příbuzným a kamarádům.

Třetí možností je základní registraci si zaplatit a sekat stále dokola těch svých pět „schválených“ receptur (na větší počet většina domácích výrobců asi finančně nedosáhne). Což je ovšem pro kreativní duši pěkné peklíčko. Poslední možností je, se se svými Home Made produkty nějak se strachem protloukat v tzv. šedé zóně. A na veřejnosti, či všude tam, kde se může vyskytnout nějaká kontrola, na ně doživotně lepit cedulku s tímto potupným „k nákupu velice motivujícím „textem Dekorační vonný předmět, nevhodný k vnitřnímu ani vnějšímu použití,

A to i přesto, že tato mýdla jsou v naprosté většině nejen hezčí, ale i mnohem kvalitnější, než ta sériově vyráběná? Ach jo, kam jsme se to dostali….

Že vám to hlava nebere? Vítejte v klubu.